Zavedli byste trest smrti?

Zavedli byste v České republice trest smrti?

Dvě třetiny obyvatel ČR jsou pro znovuzavedení trestu smrti. Vyplývá to z průzkumu společnosti SANEP, který odráží názor víc než 11 tisíc lidí. Zároveň se také ukázalo, že Češi nevěří, že by naše soudy dokázaly takto drastickou změnu v současnosti zvládnout. (zdroj)

Trest smrti

Trest smrti neboli nejvyšší trest, či také absolutní trest je trest, který předpokládá usmrcení (neboli popravu) odsouzeného člověka za trestný čin, za který je dle platného trestního práva možné tento trest uložit (v dřívějších dobách byly takovéto trestné činy nazývány hrdelními zločiny).

Vzhledem ke své definitivnosti (nemožnosti jakékoli nápravy po jeho vykonání) se jedná o trest velmi kontroverzní. Jeho zastánci uvádějí, že se jedná o jediný spravedlivý trest za vraždu a jiné závažné zločiny, znemožňuje recidivu a má významné odstrašující (preventivní) účinky. Odpůrci upozorňují kromě morálních argumentů souvisejících s právem každého na život především na nebezpečí justičního omylu, který je v tomto případě nenapravitelný, a poukazují na to, že zas tak odstrašující není a navíc poprava bývá dražší než doživotní vězení[zdroj?]. V posledních desetiletích[kdy?] byl trest smrti zrušen ve většině evropských a jihoamerických států, mezi zeměmi, které ho i nadále praktikují, jsou mj. některé ze Spojených států amerických a Čína. (wikipedie)

Trest smrti v České republice

V Československu bylo po roce 1918 převzato trestní právo z Rakouska-Uherska, kde byl trest smrti zachován a uplatňován za poměrně malý počet trestných činů. Po roce 1920 (Zatímní návrh obecné části trestního zákona) bylo trest smrti možné uložit pouze při stanném právu nebo u doživotně odsouzeného, který opětovně spáchal trestný čin, pro nějž byl odsouzen. V letech 1918 až 1933 bylo popraveno devět lidí. Po roce 1934 (vydání zákona č. 91/1934 Sb.) byl trest smrti zachován, využívaly se ale spíše jiné tresty: těžší tresty žaláře a doživotí.

Během let 1939 až 1945 byl trest smrti často využíván (jen na pankrácké gilotině přes 1000 popravených). Během let 1946 až 1949 byl trest smrti udělován hojně, především podle tzv. retribučních dekretů.

Ve 40. a 50. letech zneužila komunistická diktatura trestu smrti k celé řadě justičních vražd.

V poválečných letech se používaly různé metody popravy, od roku 1949 bylo provedení popravy omezeno jen na oběšení (při výjimečném stavu zastřelení). Trest smrti podle zákona nemohl být uložen těhotné ženě a člověku, kterému v době spáchání zločinu nebylo 18 let. Trest smrti byl ukládán v případě, že již nebyla naděje, že by uvěznění do 15 let přineslo nápravu. Trest smrti byl také ukládán v případě, že bylo potřeba ochránit společnost. Poprava mohla proběhnout jen po prošetření případu Nejvyšším soudem ČSSR, po jeho schválení rozsudku a po zamítnutí všech žádostí o milost. U popravy musel být přítomen předseda trestního senátu, prokurátor, ředitel věznice a lékař.

V roce 1978 podepsalo 350 lidí petici (jež byla součástí Charty 77) žádající zrušení trestu smrti s názvem Trest smrti je jedna z nejtemnějších skvrn na tváři našeho věku. Petice byla zaslána Federálnímu shromáždění a byla podepsána mnohými známými osobnostmi (např. Václav Havel, Karel Kyncl, Jaroslav Seifert a další).

Po roce 1990 (zákon č. 175/1990 Sb.) byl trest smrti zrušen